Isle of Man 2004   

1.6.´04 DEN PRVNÍ – ODJEZD
Je 1.června 2004 brzo ráno a vyjíždím z pražských Holešovic.Suzuki GSX 1400 mám nabalenou od večera,tak se vůbec nezdržuji. Na Štvanici ukazuje teploměr 10 °C a je zataženo,ale doufám,že se mi déšť vyhne.Ale opak je pravdou,na dálnici u Žebráku to přichází a dost krutě,a tak se navlékám do regenkombi a dalších návleků až u Rokycan,a to je pozdě – rukavice jsou durch a voda v botách.Za Plzní se to vylepšuje,ale je pro změnu mlha.Ještě jedno tankování a přejíždím hranice v Rozvadově.Mlha je i v Německu.Teprve u Würzburgu to začíná vypadat dobře a je i sluníčko,a tak se svlékám z nepromoku.Pokračuji přes Frankfurt a dále na Bonn a Aachen.Během tohohle úseku opět znenadání průtrž mračen,a jako vždy to překvapí v místě opravy dálnice,kde se nedá zastavit a ještě je kolona.Takže popojíždím krokem a pěkně moknu.Jediný zrychlení je chytit se projíždějící sanitky s majákem,a tak já a pět Holanďanů na Gold Wingách se dostáváme až před šňůru aut.
V Aachenu přejíždím do Belgie a pokračuji na Liege,Namur a Mons.Opět začíná pršet,ale to nacházím suché místo pod dálničním mostem a tak se stíhám obléci.Začíná už večer a tak se koukám po kempování.Kemp nacházím u francouzských hranic,ale je problém, že je pro karavany a ještě není nikdo na recepci.Po hodině čekání v dešti,zastavuji nějakou babku a ta mě dovede k recepční domů o dvě ulice dále.Zaplatím 6 euro,a už stavím zvesela stan na mokrém plácku mezi karavanami.Tento den byl náročný a tak hned jdu spát,mám za sebou 997 km.

2.6.´04 DEN DRUHÝ - LA MANCHE
Budík na telefonu zvoní v 5,30 hodin,ale déšť bubnuje do stanu,a tak ještě usínám v domnění,že přestane a nebudu balit mokrý stan.Ale nepřestává a ještě mi nateklo do stanu a do přilby,a tak balím v dešti,vše je mokrý.Jen co to uvážu na motorku, tak slyším praskání a rachot padající větve kousek od místa co jsem měl stan.No ještě,že už jedu.Vjíždím do Francie,projíždím Lille a pokračuji na Dunkerque až do Calais.Po cestě přestává pršet a po kávě na dálnici přijíždím do přístavu v 11,30 hodin. Kupuji lodní lístek u společnosti P&O Ferries za 95 euro a téměř okamžitě a jako úplně první najíždím do útrob trajektu.Lodní dělník mi uvazuje stroj,ale já ho kontroluji,a tak mi ještě mění popruh za jiný,aby to bylo O.K.Ve 12,30 hodin odrážíme od francouzského pobřeží a já si vychutnávám kávu v restauraci a pak trávím zbytek plavby na otevřené palubě.Je sluníčko vypadá to dobře.Za hodinu a něco se už objevují bílé doverské skály a ostrovní země.
Jsem v Anglii.V přístavu to jde rychle a už to mažu,hezky vlevo na Folkestone a dálnicí M 20 na Londýn.Rozhoduji se projet centrem,abych to neobjížděl.Ale je odpolední špička,a bloudím až do samotného centra k těm nejhezčím historickým objektům a památkám,ale nedá se nikde zastavit,ani na fotečku.No nic,aspoň jsem to viděl,a něco i dvakrát,když jsem špatně zatočil a kroužil kolem Houses of Parliament.Temži jsem přejel asi 4 x,ani nevím proč.Za hodinu a půl nacházím cestu na sever,a vyjíždím z metropole.Po dálnici M 1 směřuji na Northampton,kde nacházím kemp v krásném prostředí Billing aquadrome,ale za nekřesťanských 15 liber.Ale co mám dělat,beru to.Je to drahota,a i ten benzín vychází na 43,-korun. Anglické počasí zatím jde a tak usínám za sucha. Dnes ujeto 418 km.

3.6.´04 DEN TŘETÍ – ANGLIE
Budík opět zvoní v 5,30 hodin,ale co to,nikde nikdo,tma,aha ono je tady o hodinu méně – teprve 4,30.A tak si ještě přispávám a vstávám až ze sluníčkem a suším věci.Odjíždím z drahého tábořiště a pokračuji stále na sever po M 6 na Birmingham,Liverpool,Preston až do Heyshamu.Za Birminghamem začíná pršet a tak jdu do obleku,ale neberu si návleky na boty,že to nebude tak hrozný.Jakžtakž to šlo,i na vodě se po anglickým asfaltu dá jet v pohodě 150 km/h a ještě kličkovat mezi osobákama a kamiónama.Nejdříve jsem to neriskoval,ale chytl jsem se anglických motorkářů,a ty jedou i ve stojící koloně 100 km/h mezi auty. Zkusil jsem to s nimi a začalo mě to bavit.Před Morecambe začalo hustě pršet a to jsem ještě hledal v městečku banku abych mohl vyměnit peníze.Do přístavu to už nebylo vidět ani na cestu.Vodu v botách a snad i všude.Jelikož mám loď až na 4.června,tak jsem začal hledat kemp.Po hodině hledání jsem objevil pro karavany,ale i s loukou pro stany za 6 liber.V lijáku jsem postavil stan,a zalezl mokrý s mokrými věcmi do mokrého stanu.K večeru přestalo pršet,ale věci stejně neuschnou. Dnes ujeto 354 km.

4.6.´04 DEN ČTVRTÝ – HEYSHAM – ISLE OF MAN
Opět se probouzím velmi časně a kontroluji oblohu,neprší a vyjasňuje se.Zalézám tedy ještě na 2 hodiny do spacáku.Není kam spěchat a do přístavu je pár kilometrů.Posnídám a začínám balit a snažím se usušit alespoň nějaké věci.Fouká vítr a tak prosychá stan. V přístavu jsem brzy,lístek mám,tak jen kontrola a vypsání kartičky a najíždím do fronty motocyklů.Po chvíli nás pouštějí dál a seřazují v hale.Když už je tam najeto asi 100 motocyklů.tak začne hrát živá kapela na druhé straně haly.No nevím jest-li to bylo pro nás a nebo tam mají zkušebnu,ale měl jsem pocit,že hrají přesně to co hráli muzikanti na Titaniku.Po 30 minutách nás vypouštějí a projíždíme další halou,kde je namátková kontrola policie,ale ta se mě vyhýbá.A pak už najíždíme do útrob „Lady Of Mann“.Jelikož jsem mezi prvními,tak sjíždím až dolů a to se musí párkrát dost ostře zatočit.S velkým rejdem není problém,ale moto typu R1 a jí podobné si musejí najet víckrát.Motorky se rovnají mezi zábradlí a uvazují provazem.Jedna na druhý,že nelze projít,jen přelézat. Těžko odhadnout kolik se jich sem vejde,ale jsou to stovky.Místo pro sebe nacházím na venkovní palubě a sleduji jak najíždějí další a další.To trvá asi 3 hodiny.Dávám si kávu a ve 2 hodiny odpoledne anglického času odrážíme od břehu na širé Irské moře.
Asi po dvou a půlhodinách se začíná v mlze rýsovat ostrov MAN.I když je zima a silný vítr,tak to přiláká spousty motorkářů na palubu. Nadšení vzrůstá s každým přiblížením k přístavu.Konečně přirážíme k molu v Douglasu.Nejdříve vyženou turisty,pak pár aut a nakonec nás motorkáře.A je to tady ,konečně se začínají odvalovat kola po Isle of Man.Projíždím Douglasem a ani se nedá zastavit,ta šňůra stovek motocyklů furt jede vpřed.A najednou se ocitám na TT course.Jsou ještě tréninky,ale na chvíli zprůjezdnily trať,a tak rychle hledám kemp. Nacházím ho kousek za Douglasem u Glen Vine na zemědělské farmě v Glenlough.Pěknej kempík,sprchy a záchody na výborné úrovni a obchůdek s jídlem.Jdu se optat na ubytování,a chtějí 4 libry za noc,tak to je super cena.Platím 4 noci a vybírám si místo pro stan hned u TT course, přesněji řečeno – necelých 10 metrů od silnice.Jen dostavím stan,tak to začne.Vytočené motory do maxima a kolem mne to lítá snad přes 200 km/h.Tréninky pokračují až do 21 hodin.Převlékám se opět do kůže a vyrážím do Douglasu,parkuji přímo u promenády a koukám se na všechny možné show,trial,streetfighter a další.Kolem 23 hodiny vyrážím zpět,zastavuji se na pumpě,kde trochu omývám zuzanku,protože takhle špinavá ještě nebyla.A vracím se do kempu,ale nechce se mi odbočit,tak jedu ještě pár km po TT course,a pak se teprve vracím do kempu.

5.6.´04 DEN PÁTÝ - RACE I
Dnes je první den závodů,ale trať uzavírají až ve 13,00 hodin,tak jedu na nákup jídla do Tesca v Douglasu.Zastávka u pumpy na výměnu prasklé žárovky,promazání a dopnutí řetězu a vyrážím na TT course.Je poměrně velký provoz,hlavně motocyklů.Všichni to samozřejmě chtějí vyzkoušet.Na to,že jedu poprvé,tak jedu v některých místech ostře a nejedna zatáčka mě překvapí.Ve výjezdech však cítím problém s podvozkem, je měkký.Zastavuji a je mi to jasné,u levé zadní jednotky se povolilo štelování tvrdosti pružiny,tím že začal prosakovat olej ze štelovací pumpičky.Přitvrzuji to aspoň na střed a doháním to útlumem.Vlastnosti jsou okamžitě znát,a jízda je opět lepší,Předjíždím spousty pomalých turistů,ale mě předjíždí ještě spousty střelců na sporťákách.Cestou už koukám,kde by bylo dobré místo na pozorování závodů.Dokončuji kolo a ještě se krátce zastavuji v prostoru startu.
Nejvíce se mi líbila série zatáček u Glen Helen,kde se také měří první mezičas.Zastavuji tam na parkovišti a nacházím krásné místo na svahu kousek nad silnicí.Jsem tam brzo a tak sleduji fanoušky a tisíce motocyklů jak projíždějí okruh.Ve 13,15 hodin se trať uzavře,projede pět maršálů na zbrusu nových,ale pro tyto účely upravených Hondách CBR 1000 RR,a docela to valej.Ve 14,00 hodin to začne naplno.Startuje nejrychlejší třída TT Formula 1.A to je opravdu mazec,až běhá mráz po zádech.Tady je vidět,že se nesmí udělat ani ta nejmenší chyba. A padá nový rekord – John McGuinness na Yamaze R1 zajíždí kolo za 17m,43,8s průměrnou rychlostí 127,68 mph, což je přes 204 km/h.Pak následují sajdkáry třídy „A“ a dvě kola volných tréninků.Ty sleduji přímo ze zídky u silnice,tak že závodní motocykl jede zhruba metr od ní,a to je opravdu velice silný zážitek.
Po skončení tréninku se trať otevírá a já vyrážím dokončit další kolo.Tisíce motorek se hrnou,většinou ve směru závodů po TT course.Ve spodní části bylo sluníčko a při jízdě hornatou částí mlha a zima,skvělý kompromis.Vracím se do kempu něco pojíst a večer vyjíždím do Douglasu podívat se na Promenádu a různá vystoupení.

6.6.´04 DEN ŠESTÝ – VOLNÝ DEN
Tento volný den využívám k procestování ostrova.Po snídani a přípravy svačinky vyrážím směrem na Peel,a zajíždím až do přístavu.Prohlednu si částečně Peel Castle a molo St.Patrick´s Isle.Projdu se po promenádě,kde má stánek Honda a vystavuje nové modely a pořádá vystoupení freestyle. Udělám pár fotek a pokračuji na jih po A 27,ale jak začnu stoupat do kopců za Glenmaye,tak vjíždím do mlhy že je sotva vidět na pár desítek metrů,jedu krokem až málem nenajdu odbočku na A 36.A to trvá až do Port Erin.Dole u moře mlha není a tak se na chvíli zastavuji a procházím po pláži.Pokračuji do Port St.Mary,kde narážím na zemědělskou výstavu starých traktorů a strojů,a tak za 1 libru vstupného trávím nějaký čas. Chci zajet ještě do jižního cípu,ale je tam mlha a není nic vidět.Stáčím to po jižním pobřeží na východ na Castletown a dál po A 5 do Douglasu. Cestou jsem se chtěl podívat na vláček Steam Railway,ale nějak to nevyšlo.V Douglasu se zastavuji na promenádě a procházím obchůdky ze suvenýrama TT.Z Douglasu mířím po A 2 na sever do Laxey. Navštěvuji obrovské vodní kolo Laxey Wheel.Dělám pár fotek a mažu na sever jen co to jde.Přes Ramsey po východním pobřeží až na Point of Ayre,to je nejsevernější výběžek ostrova.Tady trávím chvíli,protože je tu absolutní klid,jen maják a nekonečný moře.Zpátky přes Ramsey a napojuji se na TT course,a stoupám horskou částí do mlhy až pod Snaefell,nejvyšší místo na ostrově.Tam to policajti odklánějí na A 14 do Sulby.Nikdo neví proč,a tak několik tisícovek motorkářů čeká na parkovišti pod motomuseem.V čekání tak navštěvuji pomník Joey Dunlopa,kde je ztvárněn ve skutečné velikosti na VTR 1000.Tento závodník zde na TT nasbíral 26 vítězství.Po hodině čekání se rozhoduji,že pojedu do Sulby a přes Kirk Michael po okruhu,ale proti směru závodu,zpět do kempu v Glenlough.Opět si užívám zatáček a nachytám se při tom,že zase přeháním a tak zvolňuji. Večer opět na promenádu a zamávat do web kamery.

7.6.´04 DEN SEDMÝ – RACE II
Ráno se mi nechce vstávat, jsem už přeci jen rozlámaný.Ale musím,dnes se trať uzavírá už v 10,00 hodin a musím najít místo na koukání. Zastavuji se ještě v Tescu pro svačinu a po okruhu proti směru vyjíždím do horské části do místa Keppel Gate ve výšce 320 m.n.m.Je tam dobře vidět na dvojici zatáček v klesání.Vidím odtud i na Snaefell ,ale ten mizí v mlze.Kvůli ní je také odložen start třídy Lightweight 125TT - 400TT.Nakonec se mlha snáší i na Keppel Gate,ale i do nižších částí tratě.Startuje se až po 3,5 hodinách.Další třída Production 1000 odstartuje,ale hned v prvním kole je vyvěšena červená vlajka a závod zastaven.Ruší se i tréninky vše je přesunuto na druhý den ráno. Ale bohužel,to já už musím být na lodi.Po otevření tratě nastává to,co každý den.Tisíce motorek se vrhnou na silnici a jedou co to dá a já si to nenechám ujít.Při jízdě do Douglasu ještě hledám směnárnu,ale mám smůlu,vše je zavřené.Nakonec směňuji peníze u komedianta od kolotoče na promenádě.Vracím se do prostoru startu,a procházím různé stánky ze suvenýrama.Vracím se do kempu,ale rozhoduji se,že do tmy ještě jedno kolo TT course zvládnu.Tankuji a vyrážím na 61 km dlouhý okruh.Zkouším se držet nějakých šílenců,ale nezvládám to.
Buďto riskujou a nebo to mají najetý.Protože jak to posílají do zatáček je neuvěřitelný.Ale i tak se s odstupem jakžtakž držím až do Ramsey,kde odbočujou.Já pokračuji po TT course a stoupám na Snaefell.Převýšení z Ramsey až pod Snaefell je neskutečných 415 metrů.Trať je poměrně volná,tak jedu jak mi to vyhovuje.V klesání mě dojíždějí angláni na GSX 1400 a SV 650,a nechápu jak jedou,vůbec nebrzdí a ujíždějí mi.Abych je dojel,snažím se na rovinkách jet maximum a přichází úsek od Kate’s Cott k Creg-ny-Baa,a ani si neuvědomuji záběry z videokazet,že je tady hup.Najíždím na něj téměř 200 km/h a je to tady,cítím předek nahoře,ale i odlehčení zadního kola,tím že mi okamžitě vylítli otáčky motoru k maximu.Udělalo se mi z toho zle,ale zároveň jsem začal křičet radostí,že jsem na okamžik zažil to co je tady pro závodní jezdce naprostá samozřejmost.Dotáhl jsem se na ně a snažil se jet jejich stopu,a hned to bylo zábavnější a hlavně rychlejší.Dokončuji kolo projetím cíle v Douglasu a vracím se do kempu.Na desátou večerní opět mířím na promenádu na show.Dnes se tady předvádí Holanďan se čtyřkolkou s tryskovým motorem a to je zážitek.Dávám si pivko a jedu spát,ráno musím balit.

8.6.´04 DEN OSMÝ – SMUTNÝ ODJEZD
Vstávám brzy a balím.V noci sprchlo,tak je stan mokrý.Vše je uvázáno na motorce a já se loučím,pokleknu a pohladím zem tohoto krásného ostrova a se slzami v očích vyjíždím z kempu.Majitel farmy mi mává na cestu.Projíždím Union Mills,esíčko Braddan Bridge a v zatáčce Quartebridge odbočuji a sjíždím do přístavu.Odbavení proběhne rychle a za východu slunce,které se odráží v Irském moři najíždím na „Lady of Mann“.Před sedmou jsem už v lodním restaurantu a dávám si pořádnou anglickou snídani.V 9,00 hodin odráží Lady od břehu ostrova a já opět se slzami v očích sleduji jak Isle of Man mizí v mlze,a vím,že se vrátím. Do Anglie do přístavu v Heyshamu připlouváme kolem 12,30 hodin,a rovnou se vydávám po dálnici na jih,akorát odbočuji na Nottingham a zastavuji se v Donington Parku,v muzeu závodních vozidel a především vozů formule 1.Jsem tak unesen,že ani nevím,že už je zavřeno a musí mě vyvést služba,co přišla uklízet.Je to muzeum,které opravdu stojí za vidění. Téměř bez přestávky,akorát na tankování jedu až do Doveru.Tentokrát Londýn objíždím po východním obchvatu přes most u Dartfordu,na kterém se platí mýtné,ale motocykly mají průjezd volný.V Doverském přístavu jsem asi ve 21,15 hodin a v 21,45 hodin jsem už na lodi a opouštím Anglii.Na starý kontinent přirážíme okolo půlnoci.Ve Francii nacházím první čerpací stanici a zajíždím pod ní na polní cestu,kde ulehám do trávy.Nad ránem mě vzbudí hluk auta a baterky,a ona policie,když vidí,že jsem si tady ustlal,popřeje mi dobrou noc a s úsměvem odjíždí.

9.6.´04 DEN DEVÁTÝ – CESTA ZPĚT
Ráno vstávám celý od rosy,ale to nevadí.Pokračuji po hranicích Francie do Belgie a stejnou cestou do Německa.Krátký oběd na tankstelle a zastavuji se v Kerpenu a odbočuji do pohoří Eifel. Tato oblast mi připomíná podhůří Alp,a je zde moc pěkně.Dojíždím k okruhu Nürburgring.Zajímají mě volné jízdy na severní smyčce tratě.Možnost tady je,ale zrovna v tomto termínu jsou zde tréninky na nadcházející vytrvalostní závody 24 hodin Nürburgringu, tak jen okouním a odjíždím.Po krásné okresce plné zatáček se dostávám zpět na dálnici č.61.Následuje monotónní jízda po dálnici přerušená průtrží mračen a převlíkáním do regenkombi.Blíží se večer a tak nacházím kemp kousek od Würzburgu v obci Betinngen.Klidný kemp u řeky Main.Noc za 8 euro a pivo za 1,90 euro – co si více přát.

10.6.´04 DEN DESÁTÝ – NÁVRAT
Všechno má svůj konec a končí i moje cesta na ostrov MAN.Vyjíždím z kempu poměrně pozdě,protože suším ještě mokré věci na sluníčku.Čeká mě posledních 500 km domů.Beru to trochu oklikou a zastavuji se v Regensburgu v motoshopu,ale jaké je překvapení.V Německu je totiž svátek,tudíž zavřeno.Pokračuji po okresce podél Dunaje a zastavuji se na Walhalle v Donaustauf. Dojíždím na hranice ve Folmavě a pak už jen rychlá jízda přes Plzeň do Prahy,během které jsem viděl několik havárií a málem mě dvě auta sejmuly.Za celých 4150 kilometrů jsem v zahraničí viděl jen jednu bouračku a to převrácený karavan v důsledku bočního větru. No a to je všechno a konec.

DOSLOV:
Isle of Man. Můj sen posledních patnáct let.Až dnes jsem poznal,že nestačí snít,ale sny se musí plnit.A když jsem říkal,že správný motorkář se jednou za život na Man musí podívat,tak už taky vím,že to jednou nestačí. Když František Šťastný řekl o ostrovu věčné touhy,že je to motorkářské nebe,tak věděl o čem mluví a stále platí slova o nejhezčím, nejslavnějším,nejtěžším,ale zároveň také nejkrutějším a nejkrvavějším závodě světa,který neodpouští ani ty nejmenší chyby.Dodnes jsem jako přírodní trať znal jen Hořice v podkrkonoší,které mám rád a rád se do nich vracím.Ale kdybych měl srovnat to co hořická trať a samotné městečko nabízí,tak to je tak jedna setina s porovnáním to co nabídne k prožití ostrov Man a závody Tourist trophy. Navštívit závody TT by měl každý zarytý znalec klasických závodů.Já osobně bych za jeden propršený Man dal cokoliv,třeba deset Mallorek. A drsné podmínky Irského moře k tomu patří.Už se moc těším na další cestu k ostrovu věčné touhy,a doufám,že to nebude trvat dlouho.

text: Jarda Douša